Soudní exekutor není při aplikaci § 46 odst. 7 EŘ "řadovým věřitelem" v rámci insolvenčního řízení

datum: 27.9.2016

Ústavní soud svým nálezem pod sp. zn. IV. ÚS 378/16 z 6.9.2016 označil závěry publikované v usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 3182/2014 z 23.10.2014 a dokonce v tzv. „zelené sbírce“ (R 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že exekutora je nezbytné považovat za „řadového věřitele“, který je povinen své nároky vymáhal v insolvenčním řízení spolu s ostatními věřiteli, při existenci § 46 odst. 7 exekučního řádu za projev nepřípustné svévole. Obecným soudům totiž nepřísluší právo „ignorovat“ text zákona, ale jsou jím podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány a není přípustné, aby se svévolně rozhodly určitý zákon nepoužít, aniž by pomocí výkladových pravidel ústavně konformním způsobem racionálně zhodnotily, které ustanovení má aplikační přednost (k tomu viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze 4.2.1997).

 

To proto, že shledal jednoznačnou aplikační přednost § 46 odst. 7 exekučního řádu přijatého „v reakci na nový insolvenční zákon“, a to tím spíše, že odlišný závěr by v podstatě obsah právní normy v něm obsažené vyprázdnil.

 

Vyslovil, že je zjevně neopodstatněné, aby insolvenční správce měl za svoji činnost, v zásadě obdobnou činnosti soudního exekutora, když cílem obou je zajistit uspokojení přihlášených věřitelů prostřednictvím autoritativního nakládání s majetkem povinného (resp. úpadce), odměnu v podstatě zajištěnu, zatímco exekutor by se ocitl ve stavu nepředvídatelnosti a nejistotě, zda se své odměny (a rovněž hotových výdajů, které k uspokojení věřitele vynaložil) kdy dočká, a v jaké výši.

 

Uzavřel potom, že účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení, a proto insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po jejich odpočtu.

 

Vyhlášení tohoto rozhodnutí zahájil soudce zpravodaj Jaromír Jirsa slovy: „Rozhodnutí by se dalo velmi stručně shrnout jedinou větou, a sice tak, že každá práce má být odměněna.“ 

Zpět