20 Cdo 1062/2005
Při rozhodování o zastavení exekuce lze vyjít z nauky i judikatury k ustanovení § 268 o.s.ř., upravujícímu zastavení výkonu rozhodnutí, avšak s výjimkou (kromě jiného) jeho odstavce 1 písm. e/, kde je odlišný náhled odůvodněn principem, že exekutor volí v souladu s § 58 odst. 3 a 47 odst. 1 exekučního řádu způsob, kterým bude exekuce provedena.
Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Exekutor v takovém případě podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. Nesouhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce s odůvodněním, že majetek byl exekutorem zjištěn nedostatečně, soud jej vyzve, aby uvedl, které další úkony mají být ke zjištění majetku provedeny, a posoudí jejich možnou úspěšnost předtím, než exekuci zastaví, nebo exekutora vyzve, aby v exekuci pokračoval. Takový postup soudu však musí být v souladu s ustanovením § 58 odst. 3 exekučního řádu, podle něhož exekutor volí způsob, jímž bude exekuce provedena. Výzva, aby exekutor v exekuci pokračoval, byť nemusí mít formu usnesení, musí obsahovat závažné důvody, pro něž se soud domnívá, že ještě lze nalézt postižitelný majetek povinného. Exekutor je v takovém případě povinen v exekuci pokračovat, protože je podle § 46 odst. 1 exekučního řádu povinen činit úkony směřující k provedení exekuce.
Z povahy exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., v tomto směru od soudního výkonu rozhodnutí odlišné, tedy plyne, že podnět k zastavení exekuce právě podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor.
Kromě uvedeného nelze nevidět, že důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. se (podobně jako podle písm. d/ uvedeného ustanovení) uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí, resp. podniku (viz Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. (jež u tohoto typu exekuce nutno vykládat v návaznosti na ustanovení § 264 odst. 2 o.s.ř.) aplikovat nelze, a to již proto, že srážky ze mzdy se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1 o.s.ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (srov. též Občanský soudní řád, Komentář, II. díl, Panorama Praha, 1985, str. 235).
TEDY návrh na zastavení exekuce z důvodu podle § 268 odst. 1 písm.e/ o.s.ř. může podat pouze exekutor, a to poté, co zjistí veškeré relevantní informace o majetkové situaci povinného a povinný není aktivně legitimován k podání návrhu na zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.
30 Cdo 232/2013
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1455/2009, ve vztahu k soudnímu výkonu rozhodnutí uvedl, že stát je povinen poskytnout oprávněnému takový mechanismus či systém, který mu umožní získat od povinného zaplacení soudem přiznané částky, nemůže však být odpovědný za nevymožení platby pohledávky z důvodu platební neschopnosti povinného soukromé osoby (srov. rozsudek ESLP ze dne 27. 5. 2003 ve věci Sanglier proti Francii, stížnost č. 50342/99, odst. 39). Při posuzování činnosti orgánu veřejné moci během řízení o výkon rozhodnutí je třeba posuzovat zejména to, zda soudy poskytovaly dostatečnou součinnost oprávněnému během řízení o výkon rozhodnutí, tedy zda učinily všechna vhodná opatření předpokládaná procesním předpisem (srov. usnesení ESLP o přípustnosti ze dne 22. 3. 2005, ve věci Ciprová proti České republice, stížnost č. 33273/03). Naopak pokud je soud povinen jednat a nejedná, zakládá tato nečinnost odpovědnost státu (srov. rozsudek ESLP ze dne 17. 6. 2003, ve věci Ruianu proti Rumunsku, stížnost č. 34647/97). Tyto závěry se plně uplatní i při hodnocení postupu soudního exekutora v exekučním řízení vedeném podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011 ze dne 31. listopadu 2012).
Je třeba zkoumat, do jakého okamžiku jde o vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy již další průběh řízení ztrácí svůj význam, neboť vymožení pohledávky oprávněného se stává vzhledem k okolnostem případu nereálné či neúčelné, popř. dokonce neúčinné.
Podle ustanovení § 55 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, exekutor nemohl rozhodovat o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního řádu). Exekutorovi ani nepříslušeno rozhodovat podle § 268 odst. 1, písm. e) o.s.ř., jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
V rozhodnutí ze dne 31. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, vyslovil dovolací soud názor, že bude-li objektivně zjištěna nemajetnost povinného (po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující), bude zpravidla přicházet v úvahu zastavení exekuce; je na exekutorovi, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit, nebo aby podal podnět exekučnímu soudu k zastavení exekuce.
TEDY za situace, kdy pohledávka není zcela zjevně nedobytná, může se exekutor dále pokoušet ji vymoci a nemusí zastavovat řízení, zvláště pak, pokud oprávněná strana nijak neprojevila vůli exekuční řízení zastavit.
Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, Mgr. Bohumil Brychta, soudní exekutor č. 194, IČ 611 87 836, DIČ CZ7011102978, se sídlem Nádražní 486, 517 21 Týniště nad Orlicí
tel.: +420 702 807 000, +420 737 393 721 (dražby), e-mail: info@exekuce.hk, ISDS: arekta3, www.exekuce.hk, bankovní spojení: ČSOB, a. s., č. ú. 300 935 780/0300