Zastavení exekuce nemůže suplovat oddlužení

datum: 23.9.2018

Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 9. 10. 2017, č. j. 20 Co 104/2017-54 uzavřel, že institut zastavení exekuce nepředstavuje svým účelem obranu povinného proti na něj vedené exekuci a ani nemůže suplovat institut oddlužení podle insolvenčního zákona. Soud při zvažování možného postupu podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nemůže jednostranně zohledňovat výhradně samotnou účelnost dalšího provádění exekuce v daném konkrétním okamžiku, ale musí současně brát do úvahy zákonem preferovaný zájem oprávněného na uspokojení jeho práv přiznaných exekučním titulem.

V návaznosti na to Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 2.5.2018, č. j. 20 Cdo 338/2018-97 dospěl k závěru, že je obecné rovině správný názor, že i když je povinný zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, z něhož má být propuštěn až po uplynutí několika let, avšak s ohledem na jeho věk (nyní 38 let) a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění výdělečně činný, není na místě exekuci zastavit podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že vůči povinnému jsou dlouhodobě vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo.

Neshledal přitom tento závěr v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 571/2013 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, když nijak neodporují tomu, že k zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má dojít mimo jiné i po zvážení, zda v přiměřené době lze očekávat, že povinný nabude příjmu, z něhož bude možné uspokojit alespoň náklady exekuce.

Zpět