Dohoda o samotném přechodu majetku v SJM není dohodou o jeho vypořádání

datum: 27.11.2019

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku pod sp. zn. 20 Cdo 2610/2009 z 30.03.2011 dovodil, že pokud se žalobkyně se svým bývalým manželem podle § 143a odst. 1 obč. zák. dohodli (mimo jiné) na tom, že movitý i nemovitý majetek (předmětné nemovitosti) nabytý za trvání manželství přechází dnem podpisu této smlouvy do výlučného vlastnictví žalobkyně, nejedná se o ujednání o majetkovém vypořádání (jež završuje zánik společných práv a povinností k věcem, jež náležely do SJM a o něž bylo zúženo), tedy o tom, zda žalobkyně, která movité i nemovité věci nabyla do svého výlučného vlastnictví, bude svému bývalému manželovi povinna něco na vypořádání plnit, popřípadě, že mu nebude na vyrovnání nic hradit.

 

Současně připomněl své usnesení uveřejněné pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v němž zaujal a odůvodnil závěr, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno.

 

Konečně k otázce nákladů exekuce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2015 pod sp. zn. III. ÚS 3564/14 nebo ze dne 15. 11. 2010 pod sp. zn.I. ÚS 923/10, dle kterých soudní exekutor nemůže v příkazu k úhradě nákladů exekuce dle § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 e.ř. rozhodovat o nákladech bývalé manželky povinného, neboť v něm může náklady exekuce uložit nahradit jen
povinnému, nikoliv oprávněnému či jiné osobě, např. manželce povinného. 

Zpět