Náklady exekuce při jejím zastavení po postoupení vymáhané pohledávky

Nejvyšší soud České republiky potvrdil svým usnesením pod sp. zn. 20 Cdo 2924/2017 z 31.10.2017 svůj dříve v rámci usnesení sp. zn. 31 Cdo 1714/2013 ze dne 13. 4. 2016 uveřejněného pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formulovaný názor zopakovaný například v jeho usneseních sp. zn. 20 Cdo 3907/2011 ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3314/2011 ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2154/2013 ze dne 27. 9. 2013, či sp. zn. 20 Cdo 6019/2016 ze dne 22. 6. 2017, ve shodě s názorem Ústavního soudu prezentovaným například v jeho usnesení sp. zn. I. ÚS 2117/15 ze dne 18. 11. 2015, či sp. zn. IV. ÚS 1776/16 ze dne 13. 12. 2016, že uhradila-li vymáhanou pohledávku za trvání exekuce třetí osoba (na základě dohody s povinným) poté, co povinnému bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, je nutno takové jednání třetí osoby přičíst povinnému stejně, jako kdyby vymáhanou pohledávku uhradil sám povinný.Jestliže za výše popsaných okolností došlo k úhradě pohledávky původní věřitelce, je třeba na toto plnění pohlížet jako na plnění v rámci exekučního řízení, které se (ve smyslu platné judikatury) projeví ve výši nákladů exekuce.