ÚS k doložce právní moci a vykonatelnosti

datum: 6.9.2019

Ústavní soud ve svém nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 456/97 uvedl, že doložka právní moci sice není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti, a to nabytí právní moci jí označeného rozhodnutí a jako takové jí svědčí presumpce správnosti. Strana soudního sporu není povinna zkoumat, či nahlížením do spisu ověřovat, zda takto úředně osvědčená právní skutečnost nastala. Tento právní názor odpovídá též stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 6/98.

 

Tato presumpce správnosti aktů státu, včetně soudních rozhodnutí, pak rovněž zahrnuje předpoklad, že rozhodnutí je vykonatelné.

 

Vykonatelnost rozhodnutí je podle uvedených nálezů jedním z podstatných atributů poskytování soudní ochrany právům a právem chráněným zájmům jednotlivce tak, jak je tato ochrana garantována čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně je však nutno přihlédnout k legitimnímu očekávání účastníka, že bude-li postupovat v souladu se zákonem a konkrétními pokyny orgánu veřejné moci, povede to v případě úspěchu ve sporu k vydání reálně vykonatelného rozhodnutí. Důvěra v soudní rozhodování a reálná vynutitelnost práva musí patřit rovněž mezi základní atributy právního státu (nález ve věci sp. zn. I. ÚS 899/11).

Z tohoto pohledu je tedy nutno konstatovat, že obecné soudy při rozhodování o nákladech musí v prvé řadě přihlížet k účelu soudního řízení, kterým je poskytování ochrany právům. Současně jsou obecné soudy povinny mezi zvažované skutečnosti zahrnout i překážku vykonatelnosti exekučního titulu, která nebyla způsobena stěžovatelem (k tomu srov. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 799/11). Účastníku řízení totiž nelze dávat k tíži, že se rozhodl využít svých práv garantovaných ústavním pořádkem a uplatnit svůj nárok v exekučním řízení.

 

Oprávněnému není potom možné dávat k tíži, že "neuspěl v exekučním řízení", neboť zde sice nastal stav nevykonatelnosti exekučního titulu, avšak nikoliv z důvodu jeho zavinění či jiného právního pochybení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 465/11 z 22.3.2012).

Zpět