Princip jednoty soukromého práva - přednost úhrady dle OZ 40/1964 Sb.

datum: 10.4.2020

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku pod sp. zn. 33 Cdo 1598/2009 z 21.10.2010 dovodil, že jestliže plnění dlužníka v režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění.

U obchodních závazků je totiž ve vztahu jistiny a příslušenství pořadí splnění závazku (dluhu) upraveno § 330 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.

A jelikož občanský zákoník výslovnou úpravu neobsahuje, když právní úprava původně uvedená v ustanovení § 73 občanského zákoníku byla dnem 31.12.1991 zrušena bodem 43 článku I zákona č. 509/1991 Sb. (Má-li splnit témuž věřiteli dlužník několik dluhů a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je plněním uhrazen dluh nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství), aniž byla nahrazena jinou, shodnou či odlišnou úpravou a s ohledem na výše uvedené nelze dovozovat, že by otázka pořadí uspokojení jistiny dluhu a jejího příslušenství v případě, kdy plnění nestačí na vyrovnání obojího a dlužník při plnění neprojevil vůli v tom, zda je jeho úmyslem splnit jistinu nebo příslušenství (popřípadě v jaké části), nebyla v právu řešena, je třeba, jak způsob řešení obdobné otázky vyložil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, jímž se vyjádřil k situaci, kdy dlužník má vůči věřiteli více dluhů a poskytnuté plnění nestačí na (úhradu) vyrovnání všech závazků, jestliže nelze vycházet z ustanovení § 330 obch. zák. a je-li vyloučena analogie ve smyslu ustanovení § 853 obč. zák., že musí soud své rozhodnutí založit na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí úprava občanskoprávních vztahů, a tedy na principu jednoty soukromého práva.

Zpět