Exekuční řízení může zastavit pouze soudní exekutor

datum: 4.1.2021

Nejvyšší soud České republiky dovodil ve věci 20 Cdo 1914/2016 dne 12.8.2016 v reakci na dovolání oprávněného, jímž poukázal na to, že „aplikace předpisů podústavního práva provedená exekutorem a soudy obou stupňů je v předmětné věci v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu a v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, ... a jako přepjatě formalistické napadené rozhodnutí porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces“,

že obecně platí, že o zastavení civilního soudního řízení pro nedostatek podmínek řízení rozhoduje soud (§ 104 odst. 2 o. s. ř., § 107 odst. 5 o. s. ř.). V exekučním řízení ale úkony, které v řízení o výkonu rozhodnutí přísluší soudu prvního stupně, činí soudní exekutor (§ 55b odst. 1 věta druhá ex. ř.). Pouze jemu je tak svěřeno postavení a některá rozhodovací oprávnění srovnatelná s postavením a oprávněním soudních osob při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Mezi tato rozhodovací oprávnění patří i pravomoc posuzovat, zda v exekučním řízení může pokračovat, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno (§ 107 odst. 1 o. s. ř.), jakož i pravomoc zastavit exekuční řízení, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat (§ 107 odst. 5 o. s. ř.). Proto rozhodnutí o zastavení exekučního řízení přísluší pověřenému soudnímu exekutorovi.

Od institutu zastavení exekučního řízení je třeba odlišovat institut zastavení exekuce podle ustanovení § 55 ex. ř. ve spojení s ustanovením § 268 o. s. ř. Nesouhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce, požádá soudní exekutor o její zastavení exekuční soud, který může o zastavení exekuce rozhodnout i bez návrhu (§ 55 odst. 4 a 5 e. ř.). Exekučnímu soudu tedy přísluší rozhodnutí o zastavení exekuce, ovšem nikoliv už rozhodnutí o zastavení exekučního řízení.

Zpět