Ústavní soud odmítl pod sp. zn. III. ÚS 2038/21 9.11.2021 ústavní stížnost povinné proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 o zamítnutí námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, když vyšel ze zjištění, že exekuční řízení bylo zahájeno 11.6.2019, soudní exekutor byl pověřen vedením exekuce 12.6.2019 a listiny týkající se exekuce (exekuční návrh, exekuční titul, vyrozumění o zahájení exekuce, výzvu ke splnění povinnosti) zaslal povinné do datové schránky dne 17.6.2019. I když byly tyto listiny povinné doručeny fikcí až dne 27.6.2019, neboť se do datové schránky nepřihlásila, přesto bylo v řízení prokázáno, že stěžovatelka již 18.6.2019 věděla, že je nařízena exekuce, neboť její právní zástupce o den dříve e-mailem kontaktoval právního zástupce prvního vedlejšího účastníka řízení ohledně zaplacení dlužné částky a povinné bylo známo i číslo účtu, na který má plnit. Podle obvodního soudu tak byla vymáhaná částka, která byla stěžovatelkou zaplacena dne 18.6.2019, uhrazena až v důsledku zahájeného exekučního řízení.
Obvodní soud akcentoval, že z časové souslednosti jednotlivých úkonů učiněných v exekučním řízení nebylo možno dospět k závěru o dobrovolném plnění povinné.
Oprávněný argumentoval, že v situaci, kdy byl majetek povinné postižen exekučním příkazem v katastru nemovitostí, nemůže dobrovolnost plnění prokazovat tím, že se nepřihlásila do datové schránky. Jednání povinné považuje za účelové, vedené snahou o oddálení povinnosti uhradit mu pohledávku. Poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 28.4.2020 sp. zn. IV. ÚS 2715/19, které podle jeho názoru dopadá i na posuzovanou věc.
Soudní exekutor poukázal na to, že byl exekuční návrh podán dva a půl měsíce po nabytí vykonatelnosti exekučního titulu, z čehož je zřejmé, že povinná dobrovolně plnit nechtěla. Též popisuje časovou souslednost jednotlivých kroků v exekučním řízení. Z těchto údajů je zjevné, že povinná plnila tři měsíce po vykonatelnosti exekučního titulu a tři dny poté, co byl v katastru nemovitostí uveden údaj o exekučním příkazu a rovněž poté, co jí byly do datové schránky dodány listiny z exekučního řízení. Stěžovatelka se účelově nepřihlásila do datové schránky, aby jí nemohlo být formálně doručeno a současně požádala o sdělení čísla účtu prvního vedlejšího účastníka řízení, ačkoliv na tento účet zasílá pravidelné platby.
Ústavní soud názor stěžovatelky, že plnila dobrovolně a nikoliv pod tíhou exekuce za důvodný nepovažuje. Otázkou zohlednění "dobrovolnosti" plnění vymáhané povinnosti ze strany povinného při stanovení výše nákladů exekuce a odměny soudního exekutora se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž zaujal postoj ke dvěma základním situačním východiskům. Prvním z nich je případ, kdy povinný plnil dobrovolně mimo rámec exekučního řízení, dříve, než se o exekuci dozvěděl tím, že mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, resp. vyrozumění o jejím zahájení. Zde Ústavní soud vyslovil názor, že nemohl-li soudní exekutor již nic vymoci, je základem pro určení jeho odměny částka nulová [srov. kupř. bod 15 nálezu ze dne 29.7.2009 sp. zn. II. ÚS 1540/08 (N 171/54 SbNU 175) nebo na něj navazující nález ze dne 21.1.2010 sp. zn. I. ÚS 2930/09 (N 13/56 SbNU 125)].
Ve druhém případě se jedná o situace, kdy povinný sice plnil až po nařízení exekuce, avšak ještě před jejím "nuceným provedením". Ústavní soud zde uvedl, že poskytnutí vymáhaného plnění (jakož i uhrazení zálohy na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného) povinným ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti (§ 46 odst. 6 exekučního řádu) je třeba promítnout do výpočtu odměny soudního exekutora sníženou sazbou (ve výši 50 % u plnění peněžitých), jak to nyní předpokládá § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. [viz např. nález ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 2757/18]. Právě uvedené logicky znamená, že je-li plněno později nebo jen na vymáhanou částku (a nikoli už na snížené náklady exekuce, resp. náklady oprávněného), žádné snížení odměny či dokonce její úplné vyloučení se neuplatní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5.6.2014 sp. zn. III. ÚS 2289/13 či usnesení ze dne 15.5.2018 sp. zn. I. ÚS 3358/16 ).
V posuzované věci povinná plnila až poté, co byl soudní exekutor pověřen provedením exekuce a exekučním příkazem postihl majetek stěžovatelky v katastru nemovitostí a dokonce až poté, co zaslal do datové schránky stěžovatelky vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu k dobrovolnému plnění. Z vyžádaného exekutorského spisu se dále podává, že soudní exekutor před plněním ze strany stěžovatelky učinil ještě další kroky k vymožení pohledávky (např. obeslal bankovní ústavy se žádostí o poskytnutí součinnosti). Je tedy zjevné, že soudní exekutor byl při vymáhání pohledávky aktivní. Přestože si stěžovatelka z datové schránky nevyzvedla dokumenty, které jí zaslal soudní exekutor, je patrné, že na dobrovolnost plnění tu usuzovat nelze. Argumentaci stěžovatelky nálezem sp. zn. IV. ÚS 600/17 nepovažuje Ústavní soud za přiléhavou, neboť ve věci řešené v uvedeném nálezu povinný plnil ještě před tím, než byl vydán exekuční příkaz postihující jeho majetek. V nyní posuzované věci však exekuční příkaz soudního exekutora postihující nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky ze dne 13.6.2019 č. j. 152 EX 74/19-59 předcházel splnění povinnosti ze strany stěžovatelky (18.6.2019). Ústavní soud za nastalé situace nevidí rozumný důvod, proč by soudnímu exekutorovi, který již v rámci svých povinností začal činit konkrétní úkony k vymožení předmětné pohledávky, neměla být přiznána vůbec žádná odměna.
Po uplynutí doby více než dvou měsíců od vykonatelnosti exekučního titulu a po vydání exekučního příkazu již bezprostředně postihujícího majetek stěžovatelky není možné z objektivního hlediska posoudit, zda plnění jí následně poskytnuté je opravdovým dobrovolným plněním, anebo zda se na této "dobrovolnosti" odrazila hrozba postižení majetku stěžovatelky, jinými slovy, zda ve skutečnosti nejde o plnění spíše vynucené nežli dobrovolné. Lhostejno přitom, jak stěžovatelka takové plnění prezentuje. Každopádně tak či onak je třeba vzít v potaz, že soudní exekutor v tomto případě svou práci, přinejmenším její nezanedbatelnou část, vykonal, za což mu přísluší odměna, která byla v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 snížena o 50 %. Není pochyb ani o tom, že první vedlejší účastník řízení podal exekuční návrh oprávněně, pročež mu taktéž náleží náhrada vynaložených nákladů stanovená podle příslušných ustanovení advokátního tarifu. V rozhodnutí obvodního soudu tak nelze spatřovat porušení stěžovatelkou namítaných ústavně zaručených práv.
Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, Mgr. Bohumil Brychta, soudní exekutor č. 194, IČ 611 87 836, DIČ CZ7011102978, se sídlem Nádražní 486, 517 21 Týniště nad Orlicí
tel.: +420 702 807 000, +420 737 393 721 (dražby), e-mail: info@exekuce.hk, ISDS: arekta3, www.exekuce.hk, bankovní spojení: ČSOB, a. s., č. ú. 300 935 780/0300