Námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení, se exekuční soud nemůže zabývat.

datum: 2.5.2016

Z usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 554/2002 z 25. října 2002, uveřejněného pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže. Při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by významné mohlo být jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.

 

To zcela koresponduje s dosavadními rozhodnutími Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 25. 5. 2000 pod sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, či usnesením ze dne 29. 5. 2002 pod sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již zmatečnostní ve smyslu § 237 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, nebo jinou vadou podle § 241 odst. 2 písm. b/ téhož zákona), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí.

 

A to zcela ve shodě s rozhodnutími Ústavního soudu ve srovnatelných věcech, např. rozhodnutími ve věcech pod sp. zn. II. ÚS 39/10, I. ÚS 3791/12, I. ÚS 3083/09,I. ÚS 863/12, II. ÚS 1154/12, II. ÚS 4283/12, IV. ÚS 1832/14, či IV. ÚS 196/15.

Zpět