Exekuce zvýšeného výživného

Ustanovení § 284 odst. 3 se týká všech pohledávek výživného [k pohledávkám výživného srov. § 279 odst. 2 písm. a)]. Všechny částky, o které bylo výživné zvýšeno, včetně případně přiznaných nákladů v nalézacím řízení, které jsou příslušenstvím pohledávky, mají při provádění výkonu stejné pořadí jako zbývající výživné, pro které již byl výkon rozhodnutí, dříve nařízen. Účinek nařízení výkonu rozhodnutí i na částky zvýšeného výživného sice nastává přímo ze zákona, ale jelikož plátce mzdy při výkonu rozhodnutí postupuje podle usnesení soudu, soud provádějící výkon rozhodnutí, jakmile se o zvýšení výživného dozví (od soudu, který o zvýšení výživného rozhodl, od oprávněného nebo povinného, popřípadě i od plátce mzdy), neprodleně vydá usnesení, v němž vyrozumí plátce mzdy, oprávněného i povinného o tom, že se nařízení výkonu vztahuje i na zvýšené výživné a že toto zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky. Toto usnesení má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proto odvolání proti němu není podle § 202 odst. 1 písm. a) přípustné (NS Plsf 2/74, Rc 1/1975). Pokud v rozhodnutí o zvýšení výživného bylo povinnému umožněno případný nedoplatek vzniklý zpětným zvýšením výživného zaplatit ve splátkách, i když se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje ze zákona i na tento nedoplatek výživného, splatnost nedoplatku zvýšeného výživného stanovená novým exekučním titulem je závazná i pro soud ve vykonávacím řízení, proto soud musí výši splátek a další podmínky jejich splatnosti vyplývající z exekučního titulu uvést v usnesení, kterým plátce mzdy vyrozumívá o tom, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na zvýšené výživné.