Žaloba povinného vůči věznici

V usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních sporů čj. Konf 1/2018-6  ze dne 12.2.2019 ten ve věci, ve které se žalobce domáhal soudní ochrany proti postupu věznice, která mu převážnou část pobíraného starobního důchodu neponechávala na zvláštním účtu vedeném podle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, ale posílala ji na úhradu exekuce dle exekučního příkazu, jímž byla nařízena exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, přičemž postiženy byly dávky starobního důchodu žalobce odpovídající nezabavitelné částce po prováděných exekucích, dospěl k závěru, že věcná podstata sporu mezi žalobcem a žalovanou spočívá v postupu žalované v rámci exekučního řízení, které je proti žalobci (jakožto povinnému) vedeno soudním exekutorem, a žalovaná zde vystupuje v pozici dlužníka povinného, jemuž je v rámci exekuce vedené na přikázání jiných peněžitých pohledávek uložena povinnost neumožnit nakládání s prostředky nacházejícími se na účtu žalobce (vedeném dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody) a poukazovat je k rukám exekutora k uspokojení pohledávek oprávněného, pro jejichž vymožení byla exekuce nařízena. Žalovaná se tedy nachází ve stejné pozici jako jakýkoliv jiný subjekt, disponující peněžními prostředky povinného (které nejsou mzdou, respektive jiným příjmem povinného ani pohledávkou z účtu u peněžního ústavu), který je povinen postupovat tak, jak mu to ukládá exekuční příkaz a odpovídající ustanovení o. s. ř. (viz zejména § 314a). Jakkoli je žalovaná ozbrojeným bezpečnostním sborem a může vystupovat i v pozici správního úřadu (viz § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži Českérepubliky), není pochyb, že při plnění povinností uložených jí (jako dlužníkovi povinného) exekučním příkazem v žádném z těchto postavení nevystupuje. Zadržování peněžních prostředků z vypláceného starobního důchodu žalobce (respektive jeho nezabavitelné části) a jejich následné poukazování k rukám exekutora není výkonem vrchnostenského oprávnění, ale pouhým plněním zákonné povinnosti, která pro ni vyplývá z exekučního příkazu. Přestože tímto postupem žalované dochází k zásahu do práv žalobce, nemůže jít o zásah do jeho veřejných subjektivních práv (viz § 2 s. ř. s.), nýbrž do práv soukromých, neboť se ze strany žalované nejedná o užití jakéhokoli vrchnostenského oprávnění. Zcela tedy absentují esenciální podmínky pro to, aby ochrana práv žalobce byla poskytována cestou správního soudnictví.