Rozsudek je vykonatelný vždy jen pro žalobce, nikoli i pro žalovaného.

Dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 2924/2013 ze dne 24.4.2014 odkazujícího na Handl, V., Rubeš, J., a kol., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Panorama Praha 1985. s 229, 230 „...k závazkům, kdy se plnění má stát z ruky do ruky, má-li např. povinný zaplatit oprávněnému peněžitou částku oproti tomu, že oprávněný vrátí povinnému věc, a má-li tedy naopak oprávněný vydat povinnému věc oproti tomu, že povinný mu zaplatí peněžitou částku, může být v soudním rozhodnutí tato vzájemná povinnost vyjádřena k žalobě oprávněného jen jednostranně, že totiž povinný zaplatí oprávněnému peníze oproti tomu, že oprávněný vydá věc povinnému (a nikoli naopak), protože jen jeden z účastníků může žalovat a druhý může být žalován. Proto takového titulu může využít jen oprávněný proti povinnému a nikoli povinný proti oprávněnému; nejde o iudicium duplex. Kdyby oprávněný sám neplnil či plnění nezajistil a nedomáhal se proti povinnému zaplacení peněz, musel by povinný, pokud by měl zájem na vrácení věci, žalovat oprávněného na vrácení věci oproti tomu, že mu povinný zaplatí peněžitou částku. Rozsudek je totiž vykonatelný vždy jen pro žalobce, nikoli i pro žalovaného." Stejné rozhodnutí odkazuje též, že ve shodě s tím je v monografii autorů Kurky, V. a Drápala, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, s. 77, zdůrazněno, že „rozhodnutí či jiný právní akt ukládající povinnost synallagmatického plnění je exekučním titulem výlučně pro oprávněného; ačkoli se operuje i s jeho právním jednáním, jemu povinnost ukládána není (nejde o tzv. judicium duplex, kde i žalovaný ve sporu může být rozhodnutím určen jakožto nositel oprávnění, jemuž odpovídá povinnost žalobce, kterou lze vymoci v exekučním řízení)".